Kisebbségi törvények
Shrnutí odpovědí na dotazníky týkající se sběru etnických dat (Patrik Simon)

DH-MIN(2009)002rev

 1

Štrasburk, 6. července 2009

ZPRÁVA PRO V†BOR ODBORNÍKŮ VĚNUJÍCÍCH SE TÉMATŮM

SPOJEN†M S OCHRANOU NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN (DH-MIN)

SHRNUTÍ ODPOVĚDÍ NA DOTAZNÍKY

T†KAJÍCÍ SE SBĚRU ETNICK†CH DAT

Zpráva připravena panem Patrickem Simonem1

1 Institut National ďÉtudes Démographiques

(NEOFICIÁLNÍ PŘEKLAD DO ČEŠTINY POŘÍZEN SEKRETARIÁTEM RADY VLÁDY PRO

NÁRODNOSTNÍ MENŠINY)

DH-MIN(2009)002rev

 2

OBSAH

Oddíl 1: Zdroje sběru dat…………………………………………………………………………………………….. 5

1.1 Sčítání lidu a evidence obyvatel……………………………………………………………………….. 5

1.2 Druhy sběru dat……………………………………………………………………………………………. 10

1.3 Ostatní zdroje ………………………………………………………………………………………………. 12

1.4 Způsob prohlášení ………………………………………………………………………………………… 14

Oddíl 2: Právní rámec pro shromažďování údajů ………………………………………………………….. 15

2.1 Zákony upravující shromažďování údajů ………………………………………………………… 15

2.2 Situace v oblasti etnické, náboženské a jazykové příslušnosti ……………………………. 20

2.3 Oprávněnost a použití shromažďovaných údajů……………………………………………….. 21

Závěry……………………………………………………………………………………………………………………… 24

Literatura, zdroje ………………………………………………………………………………………………………. 23

DH-MIN(2009)002rev

 3

Mezinárodní a národní instituce zodpovědné za podporu lidských práv, potírání rasismu a

diskriminace a za ochranu národnostních a etnických menšin, musejí opakovaně řešit určité

potíže při své práci. Přestože právní nástroje umožňující jejich činnost byly rozšířeny, tyto

instituce narážejí na problémy vyvstávající z nedostatku spolehlivých dat, která by je mohla

informovat o skutečné situaci menšin, o rozsahu diskriminace a rasismu, jež menšiny zažívají

a o různých podobách, jež může jejich diskriminace ve společenském, politickém,

ekonomickém a kulturním životě nabývat. Tato zjištění byla opakovaně vyslovena ze strany

CERD (Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace), EUMC (Evropské monitorovací

centrum proti xenofobii, rasismu a antisemitismu, nyní Agentura základních lidských práv –

FRA), Evropské komise nebo ECRI (Evropská komise proti rasismu a intoleranci) a stávají se

jedním z hlavních témat zájmu, kdykoli je potřeba efektivní politiky pro dosažení rovnosti,

jakož i politiky na ochranu menšin.

V tomto kontextu Výbor odborníků věnujících se tématům spojeným s ochranou

národnostních menšin (dále jen „DH-MIN“) zcela na místě vznesl otázku týkaj.c. se

„oprávněnosti sběru etnických dat a vhodných metod pro sběr takových dat“2. Ochrana

národnostních menšin předpokládá, že stát je schopný identifikovat nežádoucí zacházení

s příslušníky menšin, případy vyloučení a porušení principu rovnosti co se týče právního řádu

a možnosti uplatňování práv a také vytvoření měřítek socio-demografického profilu

příslušníků menšin pro posouzení toho, zda jsou jejich potřeby uspokojovány či nikoliv, a aby

tak mohly být „uchovány základní složky jejich identity, jmenovitě náboženství, jazyk,

tradice a kulturní dědictví“ (článek č. 5, § 1, Rámcové úmluvy o ochraně národnostních

menšin). Ať už se jedná o statistická data nebo osobní údaje, nemělo by být obtížné naplňovat

principy vyhlášené v Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin bez popisu

národnostních menšin v jejich aktuálních životních podmínkách.

Po uskutečnění několika konzultací s odborníky,3 DH-MIN připravil dotazník zjišťující

proces „sběru etnických dat“ a legislativní rámec upravující podobné operace. Dotazník byl

předán členům DH-MIN, kteří ho zaslali zpět vyplněný sekretariátu Výboru. Vzhledem

k tomu, že se vrátily dotazníky pouze z 19 zemí, není tato studie zcela vyčerpávající. Zpráva

totiž vychází z analýzy oněch 19 dotazníků, doručených v únoru 2008 a neposkytuje

komplexní obraz o situaci ve všech členských státech Rady Evropy.

Od počátku musíme mít na paměti, že odpovědi zástupců DH-MIN na uvedené otázky nesou

výrazný prvek subjektivity a poskytují informace, které měl zástupce, jenž vyplňoval

dotazník, právě k dispozici. Některé odpovědi na dotazy byly vysoce detailní, kdežto jiné byly

vynechány. Interpretace některých otázek byla také rozdílná, pro ilustraci uvedeme otázku č.

13: „Jsou shromažďovány jiné údaje o občanech a jiné o těch, kteří občanství příslušného

státu nemají?“ Přestože záměrem otázky bylo zjistit rozdíly v publikovaných statistikách

týkaj.c.ch se občanství, většina zástupců odpověděla záporně. V současné době je údaj o

občanství nejběžnějším rozdílem ve statistických systémech jednotlivých členských zemí

Rady Evropy.

Zpráva ze 6. jednání DH-MIN, které se konalo ve dnech 17.-19. ř íjna 2007, Rada Evropy, Štrasburk.

Timo Makkonen, autor studie European Handbook on equality data,  Eva Souhrada-Kirchmayer,

místopř edsedkyně  Konzultač ního výboru Konvence na ochranu jednotlivců  s ohledem na automatické

zpracování osobních údajů  (ETS 108), autor této studie.

DH-MIN(2009)002rev

 4

Určité rozpory jsou zjevné i u jiných odpovědí na otázky, což je jedním z hlavních

nedostatků, které vyplývaj. ze zpracovávání nejednotných informací z různých zdrojů. Jelikož

máme zkušenosti s realizací podobného dotazníkového šetření pro ECRI, rozhodli jsme se

přidat určité chybějící informace. Tuto studii jsme se snažili zpracovat co nejsvědomitěji, i

když pro hlubší analýzu 19 zemí by bylo zapotřebí více času a zdrojů, než nám bylo k

dispozici. Ještě jedno upozornění musí být učiněno před tím, než bude prezentováno shrnutí

odpovědí na dotazníky: tyto odpovědi nepopisují situaci národnostních, etnických,

jazykových nebo n.boženských menšin, ale pouze situaci sběru dat týkaj.c.ch se menšin.

Tato zpráva je členěna podle oddílů v dotazníku, které zahrnují veškeré otázky týkaj.c. se

sběru dat se zaměřením na etnickou, jazykovou a náboženskou příslušnost (navzdory názvům

a definicím použitým k popisu tohoto druhu dat). První oddíl je zaměřen na kontext realizace

sčítání lidu nebo obdobných akcí zaměřených na získání základních údajů o populaci (v

podstatě kombinace údajů z registrů obyvatelstva a úředních záznamů) a pokud je to vhodné i

s popisem formulace otázek týkaj.c.ch se “etnické, jazykové a náboženské příslušnosti.”

Druhý oddíl odhaluje původ dat, zda byla pořízena z jiných zdrojů jako jsou úřední záznamy,

matriční údaje, statistiky v oblasti zaměstnanosti, vzdělání či ze soudních statistik. Třetí oddíl

pojednává o legislativě upravující sběr etnických dat, kdy je zvláštní pozornost věnována

zákonům na ochranu osobních údajů. Závěrečný oddíl shrnuje příklady dobré praxe z

devatenácti zemí zapojených do výzkumu.

DH-MIN(2009)002rev

 5

Oddíl 1: Zdroje sběru dat

Statistické údaje o obyvatelstvu jsou získávány rozličným způsobem, hlavním z nich je sčítání

lidu. Oficiální statistiky také vycházejí z úředních záznamů nebo z veřejných či soukromých

databází shromažďovaných údajů z rozličných oblastí společenského života (zaměstnání,

vzdělávání, bydlení, soudní a policejní statistiky apod.). Paralelně s tím jsou data získávána z

různých sociologických a ekonomických statistických šetření/výzkumů. Ty mají tu výhodu, že

poskytují hlubší znalost sociálních skupin, což nelze sledovat v oficiálně dostupných statistikách.

V neposlední řadě organizace zastupující zájmy menšin někdy disponují vlastními statistickými

údaji, buď získávají údaje z členských dotazníků (v případě církevních a n.boženských

organizací) nebo z odhadů, jež mají vyvážit a doplnit oficiální údaje tam, kde chybí.

1.1 Sčítání lidu a údaje o obyvatelstvu

Shromažďování standardizovaných údajů o obyvatelstvu a domácnostech se tradičně děje

prostřednictvím sčítání lidu, které je organizováno v určitý den tak, aby doma zastihlo co

největší množství obyvatel. Tento systém sběru dat je nejrozšířenějším, nicméně byly též

rozvinuty alternativní formy sběru dat využívající množství úředních záznamů a registrů

obyvatelstva. Vzrůstá počet zemí, které upouštějí od organizace sčítání lidu v určitý den, jsou

vytvářeny databáze informací, jež shromažďují údaje ze záznamů a registrů, které jsou

pravidelně aktualizovány. Jedním z řešení je kombinace údajů z.skaných ze

záznamů/registrů/rejstříků a ze sčítání lidu, jež doplňují údaje nevyskytující se v registrech.

Ať je použita jakákoli metoda, techniky sběru dat jsou v souladu se zákony, jež je upravují.

Nicméně zákony o sčítání lidu jsou specifické a neupravují nakládání s údaji z úředních

záznamů.

Z devatenácti zemí, které odpověděly na dotazník, realizovalo čtrnáct z nich tradiční sčítání

lidu, dvě využily systém registrů doplněný daty z úředních záznamů (Finsko, Švédsko) a tři

využily (nebo plánují využít) kombinaci získávání dat ze sčítání lidu a z úředních

záznamů/registrů (Německo, Slovinsko, Švýcarsko). Sčítání lidu bývaj. obvykle realizována

jednou za 10 let, ale frekvence je často měněna v důsledku vnějších událostí,

administrativních komplikací nebo organizačních či finančních potíží, což vysvětluje, proč se

poslední sčítání lidu nekryjí s desetiletou periodou. Další sčítání lidu proběhnou v roce 2010,

v některých státech v roce 2011 či 2012.

Metody pro realizaci sčítání lidu jsou nyní silně standardizovány. Od roku 1980 OSN

publikuje „Principy a doporučení pro sčítání lidu, domů a bytů” před každou novou vlnou

sčítání lidu.4. Tyto metodologické průvodce nedefinují pouze metody pro sběr dat, nýbrž i

doporučenou formulaci dotazn.kových otázek, což obsahuje i dotazy týkaj.c. se „etnickokulturních

aspektů.” Příklady dotazníků odkazující se na tato doporučení jsou publikovány

Kanceláří kongresu evropských odborníků na statistiku (CES). V tomto kontextu je třeba

zmínit, že existují pouze nepatrné odlišnosti v metodách sčítání lidu využ.vaných

jednotlivými zeměmi.

Většinou jsou dotazníky obyvatelům roznášeny tzv. sčítacími komisaři, kteří někdy sami

pokládají otázky respondentům a vyplňují formuláře (což usnadňuje sběr dat i u

negramotných komunit), nicméně častěji jsou již vyplněné dotazníky vyzvedávány u

respondentů. Tento procedurální moment je důležitý, aby odpovědi respondentů nebyly

Pro zlepšení mezinárodního srovnání jsou sč ítání realizována př ibližně  ve stejnou dobu a č íselná data z nich

získávaná se zaokrouhlují. Poslední vlna sč ítání probě hla v roce 2000 a př íští je plánována na rok 2010.

DH-MIN(2009)002rev

 6

ovlivněny třetí stranou, zvláště v oblasti subjektivních a osobních údajů jako jsou etnická a

náboženská příslušnost. Obava z přiznání svojí příslušnosti k určité menšině může donutit

respondenty, aby se k ní před sčítacím komisařem nepřiznali. Stejně tak přítomnost komisaře

může být chápána jako zastrašující.

Nicméně pravdou zůstává, že pokud lidé sami vyplňují dotazníky bez pomoci sčítacího komisaře,

vede to často k neúplnému vyplňování dotazníků, zejména u lidí s nízkou úrovní gramotnosti, a ke

špatnému pochopení otázek z dotazníku – i těch jednoduchých. Podhodnocení počtu příslušníků

národnostních a etnických menšin je umocněno tím, že je použit takový postup, který vylučuje

zahrnutí lidí z okraje společnosti do sběru dat.

Obecně řečeno účastnit se sčítání lidu je povinnost daná zákonem a v případě odmítnutí hrozí

právní postih. Nicméně Ázerbájdžán a Ruská Federace uvedly, že jejich sčítání lidu bylo zcela

dobrovolné, tudíž v tomto konkrétním případě neexistuje zvláštní povinnost účastnit se sčítání.

Ruská Federace:

Federální zákon č. 8-FZ ze dne 25. ledna 2002 „o sčítání vše-ruského lidu“ stanovuje, že účast

na sčítání lidu je lidskou a občanskou povinností (Čl. 1, §4), což znamená, že není uložena

povinnost účastnit se sčítání lidu. Navíc smí respondent odmítnout odpovědět na jakoukoliv

otázku z dotazníku.

V některých zemích (Bosna a Hercegovina, Slovinsko a Srbsko) musí být na sčítacím

formuláři uveden osobní kód, jenž umožňuje ověřování pravosti sdělovaných údajů. To sice

usnadňuje sběr dat, nicméně zde vyvstávají otázky týkaj.c. se ochrany citlivých údajů.

Bosna a Hercegovina

„Odpovědi na otázky obsažené ve sčítacích formulářích byly založeny převážně na prohlášení

osob poskytujících informace sčítacímu komisaři. To neznamená, že sčítací komisař trval na

tom, aby byly předloženy doklady, podle nichž by kontroloval uvedené údaje. Nicméně

komisař by mohl získat údaje z dokladů zvláště díky stanovené povinnosti uvádět osobní

identifikaččíslo na sčítacím formuláři. Osobní identifikaččíslo bylo získáno

z občanského průkazu, pasu, rodného listu nebo z ostatních osobních dokladů.“

Srbsko:

„Odpovědi na otázky týkaj.c. se národnostní/etnické/náboženské příslušnosti a mateřského

jazyka jsou dobrovolné a respondenti je vyjadřují pouze na základě své svobodné vůle. Jak je

uvedeno v pokynech pro sčítací komisaře a také v Ústavě, je respondentům umožněna plná

svoboda pro přihlášení se k určité etnické či náboženské příslušnosti, komisař je navíc

povinen správně tyto informace zaznamenat. Pokud se obyvatel rozhodne na tyto otázky

neodpovědět, komisař si poznamená “nevyjádřil/a se”.

Existují dva odlišné aspekty týkaj.c. se svobodného poskytování informací: absence tlaku na

formulaci odpovědí do dotazníku, což se jeví jako pravidlo u zemí, jež se účastnily průzkumu a

na tom, zda je odpovídání na dotazy dobrovolné nebo povinné. Druhý aspekt se projevil pouze

u dvou zemí – ty měly zakotveno, že poskytování informací při sčítání lidu je dobrovolné,

zatímco ostatní státy trvají na povinném poskytování dat jako záruku vyčerpávajícího získání

informací. Pravdou zůstává, že míra neodpovídání na nepovinné otázky je velmi vysoká a

ohrožuje právní podstatu mnoha zákonů, jež se opírají o výsledky sčítání lidu. V rámci

povinného systému mají některé otázky zvláštní význam a mají být poskytovány dobrovolně.

To je případ otázek týkaj.c.ch se etnické příslušnosti a náboženského vyznání. Důvod pro

přidělování zvláštního statusu otázkám je ústředním tématem této zprávy, jak bude patrno dále z

textu.

DH-MIN(2009)002rev

 7

Situace v oblasti evidencí obyvatelstva a správních evidencí je poněkud odlišná. V tomto

případě jsou povinné odpovědi pravidlem a omezení se vztahuje více k obsahu

shromažďovaných informací. Možnost shromažďování citlivých údajů, které jsou předmětem

zákonů na ochranu osobních údajů, se jeví více složitá než sběr dat v rámci sčítání lidu, kdy je

to technicky i právně ošetřeno. Informace týkaj.c. se tohoto tématu nejsou v odpovědích na

dotazníky obsaženy.

Finsko:

„Hlavním zdrojem pro získávání statistických údajů o obyvatelstvu je Informační systém o

obyvatelstvu Centra pro evidenci obyvatel. Údaje uchovávané v informačním systému jsou

upraveny v zákoně o informacích o obyvatelstvu (507/1993). Obyvatelé jsou dotazováni na

otázky související s občanstvím, mateřským jazykem a státem, kde se narodili a v případě

nově narozených dětí i s n.boženským vyznáním. Co se týče imigrantů, např. informace

týkaj.c. se jejich náboženského vyznání, jsou ukládány do systému pouze pokud je respondent

členem určité náboženské skupiny. Ostatní údaje vztahující se k etnickému původu nejsou

v informačním systému o obyvatelstvu evidovány.“

Překlad do několika jazyků

Ve státech, kde jsou uznávány národnostní a/nebo jazykové menšiny, je sčítání lidu a

uchovávání informací o obyvatelstvu v registrech realizováno v několika jazykových

mutacích. Ačkoliv to není uvedeno v odpovědích na průzkum, je reálné předpokládat, že

překlad a zvolené jazyky jsou součástí obecných postupů vztahujících se k menšinám.

Z devatenácti posuzovaných zemí je možné vysledovat několik modelů:

Pět států nemá překlady dotazníku (v nich je zahrnuta i země, jež nabízí formulář v azbuce a

latince);

- Překlad do jednoho jazyka široce používaného v zemi: ve 4 státech, ruština

v Ázerbájdžánu, Gruzii a Moldávii, švédština ve Finsku (navíc i angličtina);

- Překlad do několika jazyků odpovídající oficiálnímu i neoficiálnímu zastoupení menšin ve

státě: 8 zemí;

- Jeden případ oficiálně vícejazyčné země: Švýcarsko;

- Případ Itálie, která má dvě jazykové menšiny v regionu Bolzano, ale dotazník překládá i

do jazyků použ.vaných imigračními komunitami, které jsou výrazně zastoupené na území.

Itálie:

„Sčítací dotazníky byly připraveny v němčině a slovinštině pro jazykové menšiny v

př.slušných regionech, zatímco dotazník přeložený do dalších jedenácti jazyků (albánština,

arabština, čínština, sinhálština, francouzština, angličtina, polština, portugalština, srbochorvatština,

španělština, němčina) byl poskytován cizím státním občanům.”

Ruská Federace:

„Sčítací formuláře byly vytištěny pouze v ruštině. Když se připravovalo sčítání lidu v roce 2002,

Ruský statistický úřad (Rosstat) rozeslal do všech regionů dotaz, zda je zapotřebí překládat

dotazník do jiných jazyků použ.vaných etnickými skupinami žijícími v Rusku. Požadavek na

překlad byl obdržen pouze ze čtyř volebních obvodů, takže byl následně formulář přeložen do

čtyř jazyků. Sčítací komisaři mohli využít překladu v případě, že respondenti neuměli rusky. Při

sčítání lidu v roce 2002 byly (v souladu s článkem 6, §4 zákona o sčítání vše-ruského lidu)

využívány služby tlumočníků v těch případech, kdy respondenti nehovořili rusky, jednalo se

vesměs o příslušníky etnických komunit žijících na území Ruské Federace (především ve

venkovských oblastech) a v oblastech hustě os.dlených malými národy byli vybráni jako sčítací

komisaři dvojjazyčně hovořící jedinci, kteří ovládali kromě ruského jazyka i jazyk příslušné

etnické skupiny.”

DH-MIN(2009)002rev

 8

Druhy sběru dat Frekvence

Data posledních a

následujících

sběrů dat

Druhy dat Povaha otázek

Formulář v

dalších jazycích

Další zdroje sběru etnických dat

Ázerbájdžán Sčítání lidu 10 let 1999/2009

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, používaný jazyk

Nepovinné při

sčítání lidu

Rusky Vzdělávání, občanské registry

Bosna a

Hercegovina

Sčítání lidu 10 let 1991

Národnostní příslušnost,

mateřský jazyk, náboženství

Dobrovolné (vyjma

otázek týkajících se

jazyků)

Dvojí písmo

(azbuka a latinka)

Občanský status (plánováno)

Česká republika Sčítání lidu 10 let 2001/2011

Národnostní příslušnost,

mateřský jazyk, náboženství

Dobrovolné (vyjma

otázek týkajících se

jazyků)

10 jazyků Ne

Finsko Registry Každoročně

Mateřský jazyk, náboženství

(nově narozené děti)

Povinné

Švédský a

anglický překlad

Ne

Německo Sčítání lidu /Registry 10 let 2011

Náboženské vyznání (oficiální a

vnímané)5

Oficiálně: povinné;

vnímané jako

dobrovolné

Ano Ne

Gruzie Sčítání lidu 10 let 2002/2010

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, používaný jazyk,

náboženství

Povinné Rusky Ne

Maďarsko 10 let 2001/2011

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, používaný jazyk,

náboženství

Dobrovolné (vyjma

otázek týkajících se

jazyků)

Ano

Volební seznam (národnostní

menšiny)

Itálie Sčítání lidu 10 let 2001/2011 Žádný Povinné

Německy a

Slovinsky + 11

dalších jazyků

Ne, vyjma autonomní provincie

Bolzano

Litva Sčítání lidu ? 2001/?

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, náboženství

Dobrovolné

Polsky, rusky a

anglicky

Etnická příslušnost v registrech

obyvatelstva

Moldavsko Sčítání lidu ? 2004/?

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, používaný jazyk,

náboženství

Povinné Rusky

Úřední záznamy, občanský status,

soudní záznamy

Rumunsko Sčítání lidu 10 let 2002/2011

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, náboženství

Možnost

neodpovědět, ale

tím není myšleno,

že jsou dobrovolné

Ne Výzkumy

Podle návrhu zákona o sč ítání lidu (z dubna 2009).

DH-MIN(2009)002rev

 9

Ruská Federace Sčítání lidu 10 let 2002

Etnická příslušnost, používaný

mateřský jazyk

Není povinnost

účastnit se sčítání

lidu

4 jazyky

+ využívání

tlumočníků do

dalších jazyků

Etnická příslušnost uvedená v

rodném listě

Srbsko Sčítání lidu 5 let 2002

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, náboženství

Dobrovolné

Albánsky,

maďarsky,

rumunsky,

rusínsky

a slovensky

úřady, školy, policie a ozbrojené

síly

Slovensko Sčítání lidu 10 let 2001

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, náboženství

Povinné

Maďarsky,

ukrajinsky,

rusínsky, romsky

(?)

občanský status, školy,

úřední záznamy,

výzkumy (etnická příslušnost)

Slovinsko

Sčítání lidu /úřední

záznamy

10 let 2002

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, používaný mateřský

jazyk náboženství

Dobrovolné

Italsky a

maďarsky

Rodný list a registry obyvatelstva

Švédsko Registry Každoročně 2011 Žádný Povinné Ne Mateřský jazyk ve škole

Švýcarsko Sčítání lidu / Registry

10 let, po roce

2010 bude

každoročně

2000/2010

Členství v náboženské skupině,

používaný jazyk a

další znalost jazyků

Povinné

Německy,

francouzsky,

italsky a romsky a

6

dalších jazyků

Náboženská příslušnost (registry

obyvatelstva)

Tématické výzkumy «jazyk,

náboženské vyznání a kultura»

(začátek v roce

2014)

Makedonie Sčítání lidu Nepravidelně 2002

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, náboženství

Dobrovolné (vyjma

otázek týkajících se

jazyků)

6 jazyků

Občanský status, školy,

úřední záznamy

(etnická příslušnost)

Ukrajina Sčítání lidu 10 let 2001

Etnická příslušnost, mateřský

jazyk, znalost jazyků,

náboženství

Dobrovolné (vyjma

otázek týkajících se

jazyků)

Ne Ne

DH-MIN(2009)002rev

 10

1.2 Druhy sběru dat

Ze tří druhů sledovaných dat – etnické, jazykové a náboženské příslušnosti – jsou nejčastěji

shromažďovány údaje o jazykové příslušnosti, za nimi následují údaje o náboženské a etnické

příslušnosti. Nicméně rozdíly jsou poměrně marginální, protože 17 z 19 zemí, jež odpověděly

na dotazník, shromažďují údaje alespoň na základě jednoho z uvedených kritérií. Výsledky

průzkumu mezi zeměmi do něj zapojenými neodpovídá situaci ve členských zemích Rady

Evropy. Ve studii realizované pro ECRI se podařilo vysledovat, že ze 42 zkoumaných zemí,

22 států shromažďuje údaje o etnické příslušnosti, 24 o náboženském vyznání a 29 o jazykové

příslušnosti (Simon, 2007, tabulka 1, str. 39). Zdá se, že země, které se zúčastnily studie, se

vyznačují rozšířenou praxí shromažďováním údajů o národnostních menšinách, náboženství a

jazycích. Jedná se převážně o státy střední a východn. Evropy, jež mají dlouhou tradici

identifikace národnostních menšin, jak je patrné z níže uvedené tabulky č.2.

Nicméně sběr údajů o etnicitě vyvolává v Evropě vlny nevole. Například Švédsko a

Švýcarsko neshromažďují údaje o etnické příslušnosti, poněvadž to považují za nežádoucí.

Švédsko vyjadřuje názor, že „neshromažďuje oficiální statistiky o etnickém původu

obyvatelstva, vyjma jejich občanství a místa narození, protože neexistují metody na určování

etnického původu, jež by byly zároveň morálně přijatelné i vědecky spolehlivé. Z toho

důvodu není možné ve Švédsku získat statistické údaje o národnostních menšinách.“ Podobně

Švýcarsko prohlašuje, že „..nepoužívá pojem „etnické statistiky“, poněvadž to považuje za

nejednoznačné a problematické z koncepčního hlediska. Proto nejsou shromažďovány údaje

týkaj.c. se příslušnosti k určité etnické skupině.“

Terminologie užívaná pro „etnické údaje” se pohybuje od „etnické příslušnosti” a

„příslušnosti k etnickým skupinám” až po „národnostní příslušnost“ nebo „národnost“.

V tomto případě se pojem „národnost“ nevztahuje k občanství, jak je to chápáno v západní

Evropě, nýbrž k etnické příslušnosti. Pojem „náboženství“ je také dosti široký, může

zahrnovat náboženské vyznání nebo sympatizování s určitou vírou, jako to je například ve

Švýcarsku či příslušnost k určité formě bohoslužby nebo členství v náboženské komunitě. V

závislosti na používané definici popisují shromažďované údaje odlišné úrovně náboženské

příslušnosti.

Zde uvedeme výňatek z definice náboženství užívané ve Slovinsku: „Pro určení náboženství

byl podstatný pouze postoj k náboženství a nikoliv oficiální členství jedince v určité

náboženské komunitě. Náboženské přesvědčení jedinců nebylo podstatné.”

Přístupy k významu slova „jazyk” se také mohou lišit. Na začátku sčítacích formulářů býv.

políčko „mateřský jazyk“, tím je myšlen jazyk, jímž hovořil jedinec v dětství nebo „první

jazyk naučený v rodině“. V případech, kdy bylo v rodině používáno více jazyků, je

respondent vyzván, aby si jeden z nich zvolil. Některé země používají pro jazykovou

příslušnost formulace „použ.vaný jazyk“ (např. Ázerbájdžán, Ruská Federace, Gruzie,

Slovinsko). Ukrajina a Švýcarsko používají koncept „známého jazyka.“ Švýcarsko má vysoce

detailní postup pro zjišťování jazykové příslušnosti – užívané jazyky ještě rozděluje podle

místa užívání (v práci, ve škole, doma).

Zřídkakdy je možnost poskytnout několik odpovědí na etnickou, náboženskou a jazykovou

příslušnost. Nejen že sčítací formuláře neobsahují políčka pro více odpovědí, ale zásada

výlučnosti příslušnosti je obsažena i v jiných úředních listinách. Prohlášení o národnosti

(etnické příslušnosti) při narození dítěte, jež by mohlo mít několik národností, zahrnuje volbu

uskutečněnou rodiči. Jednou výjimkou, která stojí za zmínku, je situace v Ázerbájdžánu, kde

DH-MIN(2009)002rev

 11

je umožněno zapsat dítěti dvě národnosti v případě, že se narodí smíšenému páru.6 Obecně

řečeno, o příslušnosti dítěte k určité menšině rozhodují jeho rodiče.

Tabulka 2: Situace v oblasti shromažďování údajů týkaj.c.ch se etnické, náboženské a

jazykové příslušnosti.

Etnická Náboženská Jazyková

Ázerbájdžán * *

Bosna a Hercegovina * * *

Česká republika * * *

Finsko * *

Německo *

Gruzie * * *

Maďarsko * * *

Itálie

Litva * * *

Moldavsko * * *

Rumunsko * * *

Ruská Federace * *

Srbsko * * *

Slovensko * * *

Slovinsko * * *

Švédsko

Švýcarsko * *

Makedonie * * *

Ukrajina * * *

Celkem 14 15 16

Vzhledem k citlivosti daného tématu jsou otázky týkaj.c. se etnické a náboženské příslušnosti

dobrovolné (viz tabulka č.1). Pouze 3 státy je mají povinné stejně jako ostatní otázky v

dotazníku (Slovensko, Moldavsko a Gruzie), zatímco v Ázerbájdžánu a Ruské Federaci je

účast na sčítání lidu naprosto dobrovolná. Rumunsko a Srbsko přistupuje odlišně k otázce

dobrovolnosti, není zcela jasné, zda je možné odpovídat dobrovolně: pokud totiž někdo

odmítne odpovědět, je to akceptováno a není podáváno žádné hlášení úřadům. Například v

Maďarsku jsou zase jednoznačně a jasně odděleny otázky dobrovolné a povinné, kdy je před

dotazy týkaj.c. se etnické nebo náboženské příslušnosti uveden podrobný komentář.

Protokol ve Slovinsku zahrnuje výslovnou zmínku nejen o dobrovolném charakteru odpovědí,

nýbrž i o postupu zajišťujícím respondentům možnost osobních a svobodných odpovědí.

Podle článku č. 10, zákona o sčítání lidu (OJ RS 66/2000, 26/2001), „musejí všichni lidé ve

věku od 14 let uvádět svoji etnickou a náboženskou příslušnost sami. Pro členy domácnosti,

jimž bylo v rozhodné době (31. března 2002) nejméně 14 let, ale nebyli v domácnosti

přítomni v době provádění rozhovorů nebo návštěvy tazatele nebo nechtěli uvést svojí

etnickou a náboženskou příslušnost v přítomnosti dalších členů domácnosti nebo tazatele, byl

sběr těchto dat proveden prostřednictvím „Prohlášení o národnosti/etnicitě a náboženství“

(dotazník P-3/NV), jenž byl doručován domácnostem i s prázdnou obálkou. Díky tomu mohla

každá osoba vyplnit ono prohlášení a zaslat ho Statistickému úřadu Slovinské republiky.

Nicméně zaslat vyplněné Prohlášení o národnosti/etnicitě a náboženství nebylo povinné. Úřad

přijal jen ta prohlášení, která byla podepsána.”

Otázky mohou být „otevřené,“ tj. bez výčtů možných odpovědí a bez před-kódovaného

seznamu odpovědí. V prvním případě je rozhodující smysl použitého termínu – např. pojem

„etnická příslušnost“ musí být správně vysvětlen tak, aby ho respondenti správně pochopili.

Pozn. př ekl.: Také v Č eské republice mají obyvatelé (i svým dě tem) možnost zaznamenat do sč ítacího archu

více národností, ke kterým se hlásí.

DH-MIN(2009)002rev

 12

Užitím seznamu odpovědí umožňuje zadat přesně otázku díky předloženým odpovědím, ale

poté tak trochu nutí respondenta přiklonit se k jedné z uvedených možných odpovědí.

V ideálním případě dávají otázky respondentovi větší svobodu. Tento přístup je někdy

kritizován organizacemi sdružujícími národnostní menšiny, protože věří, že to vede

k podhodnocení počtu stigmatizovaných skupin národnostních menšin. Odpověď z České

republiky byla následující:

„Otázky týkaj.c. se příslušnosti k národnostní menšině nebo náboženskému vyznání jsou

dobrovolné. Někteří zástupci národnostních menšin věří, že toto bylo hlavním důvodem, proč

při sčítání lidu v roce 2001 mnohem méně lidí než v roce 1991 deklarovalo jinou než českou

národnost. Někteří zástupci národnostních menšin považují za správné, aby všechny odpovědi

při sčítání lidu musely být povinné, a aby tam byly vyjmenovány všechny „uznané“

národnostní menšiny (protože v České republice ž.dný zákon neobsahuje seznam

národnostních menšin, je tento názor evidentním nepochopením problému ze strany některých

zástupců národnostních menšin).“

1.3 Další zdroje

Status občana, vzdělávání, zaměstnávání, policie a soudy

Sčítání lidu je právní úkon, ale jeho výsledky jsou anonymně využívané, dotazníky s

poskytnutými osobními údaji respondentů jsou poměrně záhy zničeny. Totéž však neplatí u

úředních záznamů nebo matričních údajů (narození, sňatek, rozvod, úmrtí). Citlivější data

jsou stále uchovávána v policejních spisech, kdy jsou data shromažďovaná soudem (nejen

jména osob) používaná za účelem dohledu a vymahatelnosti práva. Dalo by se v tomto

případě očekávat, že bude zaručena vysoká míra utajení nebo př.sný zákaz zmínky o etnické

či náboženské příslušnosti.

Pouze devět z devatenácti zemí, které se zúčastnily tohoto výzkumu, uvedlo, že sbírají údaje o

etnicitě z občansko-správních registrů (buď pouze ze záznamů nebo z rodných listů nebo z

registrů obyvatelstva). Nadto existují země, jež sbírají data částečně z volebních seznamů, aby

bylo zajištěno, že menšiny mohou užívat svého práva na zastoupení ve volebních okrscích

(Maďarsko) nebo v provincii Bolzano (Itálie). Některé země využívají úřední nebo školní

spisy. Je evidentní, že neexistuje přímá spojitost mezi shromažďováním údajů ze sčítání lidu a

jeho rozšířením na jiné zdroje. Česká republika, Gruzie nebo Rumunsko shromažďují detailní

údaje při sčítání lidu, jež se nevyskytují v ž.dných jiných oficiálních zdrojích.

Srbsko podalo podrobnou zprávu popisující jemné rozdíly týkaj.c. se postupu při zaznamenávání

údajů o etnické a náboženské příslušnosti, jež se řídí právními předpisy upravujícími tyto

informace:

1) Výzva ke svobodě deklarovat svou národnost či etnicitu;

2) Omezení podmínek shromažďování údajů na základě písemného souhlasu;

3) Informace získané dobrovolně při přijímání žáků do škol se záměrem využít práva na

vyučování v jazycích národnostních menšin.

„Orgány a instituce veřejné správy uchovávají záznamy vztahující se k etnické, národnostní,

jazykové a náboženské příslušnosti pro vlastní potřebu. Ustanovení článku č.47 Ústavy

Republiky Srbsko, o svobodném prohlášení o národnostní identitě/etnicitě, výslovně uvádí, že

nikdo nemá povinnost hlásit se k určité národnosti nebo etniku a ustanovení článku č. 43,

podle něhož nikdo není povinen oznamovat svoje náboženské vyznání, jsou výchoz.mi body

pro uchovávání těchto záznamů. Podle článku č. 18, § 1, tohoto zákona, osobní údaje o rase,

etnicitě, náboženství a dalších přesvědčeních – politických názorech nebo sexuálním životě,

mohou být shromažďovány, zpracovávány a poskytovány pouze s p.semným souhlasem

DH-MIN(2009)002rev

 13

občanů. Při zápisu do základních a středních škol v Republice Srbsko, žáci/studenti nebo

jejich rodiče/zákonní zástupci musejí vyplnit „záznamovou kartu žáka/studenta“, obsahující

informace o mateřském jazyce, národnosti/etnicitě a náboženství. Zákonem „o základech

vzdělávacího systému“ není uložena povinnost odpovídat na tyto otázky. Školy shromažďují

výše uvedené údaje proto, aby byla zajištěna výuka v jazycích národnostních menšin a

náboženská výuka, a aby byli najati vhodní vyučující. Informace jsou poté předávány

Ministerstvu školství za účelem vytvoření databáze, jmenovitě Vzdělávacího informačního

systému (EIS). Kromě této databáze shromažďuje Provinční sekretariát pro normy, správu a

národnostní menšiny výkonn. rady Autonomní provincie Vojvodina informace z dotazníků,

které jsou rozesílány všem školám na území Autonomní provincie Vojvodina vždy před

začátkem školního roku, a které také obsahují informace o mateřském jazyku, náboženství a

národnostní identitě/etnicitě studentů.

Zákon o pracovně-právních záznamech upravuje druh, obsah a metodiku uchovávání údajů

vztahujících se k zaměstnanosti, jakož i metody sběru, zpracování, použití a ochrany údajů v

př.slušných spisech a nepředpokládá povinnost uchovávat údaje o národnostní

identitě/etnicitě a jazyku. Přesto existuje v praxi možnost pro nezaměstnané osoby uvést do

záznamů úřadu práce svoji národnostní identitu/etnicitu, záměrem je poskytnout pracovní

příležitosti příslušníkům romské menšiny jakožto nejzranitelnější skupině na trhu práce. Tyto

údaje ovšem nejsou komplexní vzhledem k možnosti volby sebe-určení.“

Velice zřídka jsou zveřejňovány citlivé údaje z policejních a soudních statistik za jiným účelem

než za účelem monitoringu rasových útoků nebo případům diskriminace. Jediné ohlášené případy

se staly v býval. jugoslávské republice Makedonie a ve Slovinsku: „V souladu se zákonem o

policii (OJ RS č. 49/1998), provozuje policie databázi trestných činů, jež kromě dalších údajů

obsahuje také informace o národnosti obžalovaných osob. Při výslechu má podezřelý možnost

neuvádět svoji národnost a neposkytovat takovou informaci policii. Policie neshromažďuje další

informace, jež se vztahují k rasové, etnické, jazykové či náboženské příslušnosti.“

Případ dokladů totožnosti

Zatímco shromažďování údajů o etnické a náboženské příslušnosti je ve správní i soukromé

sféře poměrně vzácné kvůli zákonům na ochranu osobních údajů, situace v oblasti dokladů

totožnosti je mnohem kritičtější. Jedná se o úřední identitu, jež doprovází jedince po celý

život, např. jako jeho datum narození nebo pohlaví. Většina zemí, které dříve zmiňovaly

v dokladech totožnosti etnickou nebo náboženskou příslušnost, již od této praxe upustila.

Tato záležitost pokračuje na dobrovolném základě v několika zemích (Maďarsko, Ruská

Federace, Makedonie). Případ Srbska je zaj.mavý v tom, že je možné mít vytištěno

v dokladech totožnosti jméno a příjmení v písemné formě, specifické pro danou národnostní

menšinu, v souladu s doporučením článku č. 11 Rámcové úmluvy, implementovaného do

článku č.9 „zákona o ochraně práv a svobod národnostních menšin.“ Následně Srbsko zcela

správně odpovědělo, že „s ohledem na zákonnou možnost uvádět v dokladech totožnosti

příjmení a jméno v originálním znění, zjevně existuje možnost nepřímo projevit svojí

národnostní identitu/etnicitu.“

Gruzie:

„Od roku 1997 je údaj o etnicitě odstraněn z průkazu totožnosti. V pasech se také nevyskytuje

údaj o etnicitě.”

DH-MIN(2009)002rev

 14

Moldavsko:

“Zákon č. 273-XIII z 9. listopadu 1994, o určování totožnosti v Národním pasovém systému

(článek č.2 (odst. 7 (i) a článek č. 3 (odst. 5 (i) uvádějí, že za účelem prevence jakékoliv

diskriminace nebude uváděn etnický původ držitele průkazu totožnosti; v průkazu totožnosti

uprchlíků a v cestovních dokladech není uvedena etnická příslušnost držitele.”

Poskytování údajů organizacemi nebo komunitami příslušníků menšin

Ve většině zemí účastnících se výzkumu neuchovávají komunitní organizace průběžné

statistiky o členství, neboť je pravděpodobné, že existuje vyšší počet příslušníků

národnostních menšin. Pokud to již provádějí, nejsou jejich odhady považovány za spolehlivé.

Na jedné straně se odborné znalosti, potřebné pro tvorbu statistik o menšinách, zřídka

vyskytují v organizacích reprezentujících migranty. Na druhou stranu tyto organizace

přirozeně inklinují k nadhodnocování počtu svých členů, a proto se domnívají, že oficiální

statistiky, pokud existují, podceňují situaci, politickou váhu, zdroje a možné zastoupení

(mimo jiné ve školách či samosprávních celcích) je určováno na základě demografického

zastoupení př.slušných menšin.

Česká republika:

„Organizace národnostních menšin neuchovávají ani záměrně nevedou vlastní databáze

příslušníků menšin. Obvykle nedisponují ž.dnými mechanismy, možnostmi, financemi nebo

kvalifikovanými zaměstnanci, aby tak činili. Nicméně každá z těchto organizací má určitý druh

evidence svých členů. Takové informace jsou důležité a jsou využívány pro plánování aktivit atp.

Zástupci jednotlivých organizací často používají vlastní odhady počtu příslušníků menšiny.“

1.4 Způsob prohlášení

Zásadním pravidlem při shromažďování údajů o etnické a náboženské příslušnosti je princip sebeurčení.

Pojem „svobodná volba“ je uveden v ústavách několika států (Bosna & Hercegovina,

Srbsko) a je měřítkem pro sběr dat nejen v rámci sčítání lidu, ale i ve všech ostatních správních

úkonech. Všechny země shromažďující údaje o etnické nebo náboženské příslušnosti zdůrazňují

princip svobodného prohlášení při sčítání lidu, což není uvedeno přímo v ústavách, ale převzato

z článku č. 3, Rámcové úmluvy.

Tato zásada je uplatňována při sčítání lidu, kdy je někdy zjevně uvedena možnost dobrovolně

odpovědět na otázky, stejně jako v případech jiných zdrojů dat, včetně úředních záznamů.

Bosna & Hercegovina:

Článek č. 170, Ústavy SFRJ zaručuje občanům úplnou svobodu přihlásit se k určité

národnostní menšině. Sčítací komisař byl povinen zaznamenat přesnou odpověď respondenta

na otázku týkaj.c. se jeho národnostní příslušnosti.

V souladu s článkem č. 170, Ústavy SFRJ, měl občan možnost nevyjadřovat se k této otázce.

V tom případě sčítací komisař uvedl odpověď:

“Neuvedl/neuvedla.”

Formulář pro sčítání lidu P-l (pro jednotlivce) obsahoval dotaz na národnostní příslušnost: „Podle

článku č. 170, Ústavy SFRJ nemusí občan odpovídat na tuto otázku.“ Článek č. 174 Ústavy

SFRJ zaručuje občanům svobodu vyznání; víry. Sčítací komisař byl povinen zaznamenat

přesnou odpověď respondenta na otázku týkaj.c. se jeho náboženské příslušnosti. Skutečnost,

zda byl respondent zaregistrován jako člen určité náboženské skupiny či nikoliv, nehrála roli

při jeho možnosti odpovědět na tuto otázku. Podstatné bylo, jestli respondent sám sebe

považoval za vyznavače určitého náboženství či nikoliv.”

DH-MIN(2009)002rev

 15

Slovensko:

„Podle čl. 12, §3, Ústavy Slovenské republiky má „každý právo se svobodně rozhodnout, které

národnostní skupiny je příslušníkem/příslušnicí. Jakýkoliv vliv nebo formy nátlaku, jež mohou vést

či ovlivnit odmítnutí původní národnosti, budou zakázány.” A podle článku č. 33, Ústavy Slovenské

republiky „příslušnost k jakékoliv národnostní menšině nebo etnické skupině nesmí být použita v

neprospěch jednotlivce.”

Ázerbájdžán:

„Zákon republiky Ázerbájdžán o informační svobodě ze dne 19. června 1998, jenž uvádí, že

„zdokumentované nebo ústně podané informace o jedincích, náleží tomuto jedinci. Údaje o

náboženské příslušnosti mohou být shromažďovány pouze v případě souhlasu jedince”.”

Oddíl 2: Právní rámec pro shromažďování údajů

Právní rámec pro shromažďování údajů a nakládání s informacemi je tvořen mezinárodními a

vnitrostátními předpisy díky dvěma hlavním zdrojům: zaprvé zákony o nakládání a předávání

informací, respektování soukromí a ochrany osobních údajů, jež jsou označovány dále v

tomto dokumentu jako „zákony na ochranu osobních údajů“, zadruhé zákony o práci

statistických úřadů, o sčítání lidu, o uchovávání údajů o obyvatelstvu a o standardech sběru

dat, pro něž používáme souhrnný pojem „statistické zákony.“ Tento rámec byl odvozen z řady

mezinárodních smluv o lidských právech, zejména ze dvou základních dokumentů: Úmluvy

Rady Evropy č. 108 (dále jen „CETS 108“) „na ochranu osob se zřetelem na automatizované

zpracování dat“ (z roku 1981) a Směrnici Rady Evropy č. 95/46/EC (dále jen „Směrnice č.

95“) o ochraně osob s ohledem na zpracování osobních údajů a o jejich volném pohybu”

(1995) a postupně se standardizoval. Vnitrostátní předpisy byly odvozovány z Úmluvy Rady

Evropy č. 108 a ve členských státech EU byla transponována Směrnice č. 95.

2.1 Zákony upravující shromažďování údajů

Ke dni 17. března 2009, ratifikovalo 41 členských států Rady Evropy Úmluvu CETS 108, 3

státy jí podepsaly bez ratifikace (Rusko, Turecko a Ukrajina) a 3 jí nepodepsaly (Arménie,

Ázerbájdžán a San Marino). Z 19 zemí zahrnutých do této studie jich 16 ratifikovalo CETS

108 a 10 členských států EU transponovalo Směrnici č. 95 do národních zákonů nebo již

splňovalo kritéria odpovídající vnitrostátní legislativou před přistoupením k této dohodě.

Proto státy, zahrnuté do této studie, vykazují silnou jednotu legislativních úprav týkaj.c.ch se

shromažďování, zpracovávání a šíření statistických údajů.

Kromě těchto zákonů existují ještě následující:

· Zákony o statistikách obsahují smluvená pravidla pro statistiky určující podmínky pro

jejich činnost a poskytují více specifickou definici kritérií pro utajování statistických dat

než zákony na ochranu osobních údajů;

· Zákony o sčítání lidu detailně popisují postup pro provádění sčítání lidu a přesně

stanovují důležitost shromažďovaných údajů, doplňujíc tak zákony na ochranu osobních

údajů nebo zaplňují mezeru tam, kde takové zákony úplně chybí, jako například v Gruzii7

· Zákony o cestovních dokladech a dokladech totožnosti určují, za jakých podmínek se

mohou osobní údaje, včetně „národnosti“ nebo náboženství, objevovat v oficiálních

dokumentech/dokladech;

V Gruzii jsou ustanovení týkaj.c. se osobních dat upraveny také Všeobecným správním ř ádem.

DH-MIN(2009)002rev

 16

· Zákony o registrech obyvatelstva, o správních dokumentech, o občanství;

· A na prvním místě ústavní ustanovení upravující zvláště shromažďování údajů o etnické

a náboženské příslušnosti.

Tabulka 3 shrnuje hlavní legislativní zdroje uvedené v dotaznících, doplněné o informace ze

zprávy připravené pro ECRI (Simon, 2007). V rámci studie tyto rozličné právní normy určují,

zda je možné zpracovávat informace, které odhalují etnickou nebo náboženskou příslušnost a

také technické podmínky pro jejich zpracování. Ohledně jazykové příslušnosti neexistují

žádná zvláštní omezení.

Systém vytvořený na základě těchto zákonů je složitě komplexně popsatelný,8 nejen že

záležitosti týkaj.c. se statistických dat mohou být zahrnuty v rozličných zákonech (jako je

trestní zákoník, ústava, zákon na ochranu osobních údajů, zákon o právech příslušníků

národnostních menšin), ale také se může vyskytnout situace, kdy si mohou odlišná ustanovení

jednotlivých zákonů vzájemně odporovat. Potom je těžké určit, které ustanovení použít

v konkrétní situaci. Poté by měly být texty ustanovení porovnány jako precedens, tj. jak jsou

ve skutečnosti uplatňovány – tento praktický aspekt ochrany osobních údajů tudíž není

zahrnut v této studii.

Odpověď  z Finska zně la: „Velké množství ustanovení o shromažď ování a nakládání s osobními údaji je

obsaženo ve zvláštních zákonech. Tě ch je odhadem ně co okolo 600.“

DH-MIN(2009)002rev

 17

Tabulka č. 3: Právní rámec pro shromažďování údajů

Země

Mezinárodní úmluvy o

ochraně osobních

údajů

Statistické zákony Ochrana dat Další právní úprava

Ázerbájdžán Neratifikoval CETS 108 Zákon republiky Ázerbájdžán o statistice,

přijat dne 18.února 1994, Doplnění a

změny ze dne 16. května 2000

Zákon republiky Ázerbájdžán o datech a o

ochraně údajů – 3/4/1998; Zákon o právní

ochraně sběru dat – 14/9/2004; Zákon o

svobodě informací – 19/6/1998

Bosna & Hercegovina CETS 108 (1/7/2006) Zákon Bosny a Hercegoviny č. 34/2002

o statistice

Zákon na ochranu osobních údajů, schválený

dne 28.prosince 2001; Zákon o svobodném

přístupu k informacím přijatý v říjnu 2000

Zákon o ústředním registru a výměně údajů ze dne 28.

prosince 2001, Zákon o osobních identifikačních číslech ze

dne 28. prosince 2001, Zákon o průkazech totožnosti

občanů Bosny a Hercegoviny ze dne 28. prosince 2001

Česká republika CETS 108 (1/11/2001)

Směrnice č. 95(46)

(4/4/2000 ?)

Zákon č. 89/1995 Sb. O státní statistické

službě

Platné znění Zákona č. 101/2000 Sb., o

ochraně osobních údajů a změně některých

zákonů

Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné

správy a o změně vybraných zákonů, ve znění pozdějších

předpisů a zvláštní zákony upravující podmínky uchovávání

a rozsah a metody zpracovávání dat ve specifických

informačních systémech provozovaných státní správou

(např. Zákon č. 133 /2000 Sb., o registrech obyvatelstva a

rodném čísle a o změnách určitých zákonů (Zákon o

registrech obyvatelstva, ve znění pozdějších předpisů)

Finsko CETS 108 (1/4/1992)

Směrnice č. 95(46)

(1/12/200)

Statistický zákon č. 280/2004 Zákon o osobních údajích (523/1999),

novelizován v roce 2000; Zákon o komisi pro

ochranu osobních údajů a ombudsmana pro

ochranu osobních údajů (389/1994, částečně

novelizován zákonem č. 524/1999),

Usnesení vlády č. 432/1994, o komisi pro ochranu

osobních údajů a ombudsmanovi pro ochranu

osobních údajů, částečně novelizováno

Usnesením č. 529/1999

Zákon o transparentnosti činnosti vlády (621/1999)

DH-MIN(2009)002rev

 18

Německo CETS 108 (1/10/1985)

Směrnice č. 95(46)

(18/5/2001)

Zákon o statistice pro účely Spolkové republiky

Německo, (Federální statistický úřad – BStatG)

1)2)3)4)5)6), ze dne 22. ledna 1987, (Federální

sbírka zákonů. I, s. 462, 565) naposledy změněn

článkem č. 3 zákona ze dne 7. září 2007

(Federální sbírka zákonů. I, s.2246),

Federální zákon ze dne 21. ledna 1977

upravující ochranu před zneužitím osobních

identifikačních údajů při zpracovávání dat, ve

znění federálního zákona o ochraně údajů ze

dne 20. prosince 1990 a novely zákona ze

dne 14.září 1994; právní předpisy

v jednotlivých spolkových zemích; Federální

zákon o ochraně údajů – 2001 (Federální

zákon o ochraně osobních údajů (BDSG).

Novela federálního zákona (aktuální znění) o

ochraně osobních údajů ze dne 14.ledna

2003 (str. 66, Spolkové sbírky zákonů č.I.),

poslední změna nastala v článku č. 15, odst.

53, zákona ze dne 5. února 2009 (str. 160,

Spolkové sbírky zákonů č.I.)

Gruzie CETS 108 (1/4/2006) Zákon republiky Gruzie o statistikách, 1997 Článek č. 9 – Ochrana osobních údajů (Zákon

o všeobecném sčítání lidu v republice Gruzie,

2001)

Maďarsko CETS 108 (1/2/1998)

Směrnice č. 95(46) (již před

ratifikací splňovaly

podmínky)

Zákon č. 46 z roku 1993 o statistikách Zákon č. 63 z roku 1992 o ochraně osobních

údajů a veřejném přístupu k informacím ve

veřejném zájmu

Zákon č. 77 z roku 1993 o právech příslušníků

národnostních a etnických menšin

Itálie CETS 108 (1/7/1997)

Směrnice č. 95 (46)

(08/05/1997)

Dle zákona č. 322 ze dne 6/9/1989 (Úřední věstník

ze dne 22. září 1989, č. 222) Zákon o pravidlech

národního statistického systému a o reorganizaci

Národního statistického úřadu, podle článku 24,

zákona č. 400 ze dne 23. srpna 1988

Zákon č. 675 o ochraně osobních údajů -

31/12/1996 (novelizován několika vyhláškami

z roku 1997, 1998 a 1999) Zákoník o ochraně

údajů – 30/6/2003

Litva CETS 108 (1/10/2001)

Směrnice č. 95(46)

(21/3/2003)

Zákon Republiky Litva č. VHI-1511 o změně

zákona o statistikách ze dne 23. prosince 1999

Zákon o právní ochraně údajů ze dne

21/1/2003, Novela zákona č. IX-1296 ze dne

13/4/ 2004

Zákon č. VIII-1222 o sčítání lidu a domů v roce

2001 ze dne 10/6/1999; Usnesení č. 907 ze dne

19/9/2006, o statistických údajích týkajících se

národnosti,

Moldavsko CETS 108 (1/6/2008) Zákon Moldavské republiky o statistikách

(schválený dne 18.prosince 1990)

Zákon č. 17, o ochraně osobních údajů ze

dne 15/2/2007; Zákon č. 273-XIII, o

identifikačních úkonech v rámci Národního

pasového systému ze dne 9/11/1994

Zákon č. 1320-XIII ze dne 25/9/1997, o registrech;

Zákon č. 100-XV ze dne 26/4/2001, o občanství

Rumunsko CETS 108 (1/6/2002) Vyhláška týkající se organizace veřejných

statistik z roku 2000

Zákon č. 677/2001 na ochranu osobnosti

týkající se zpracovávání osobních údajů a o

volném oběhu těchto dat

Rozhodnutí vlády č. 680/2001

o sčítání obyvatelstva

DH-MIN(2009)002rev

 19

Ruská Federace CETS 108 (podepsána

7/11/2001, neratifikována)

Ruský federální zákon o informacích,

informování a ochraně informací ze dne 25.

ledna 1995

Federální zákon č. 8-FZ ze dne 25/1/2002 o sčítání

vše-ruského lidu

Srbsko CETS 108 (1/1/2006) Dekret o vydání Zákona o ochraně osobních

údajů – 1998 -

Zákon o ochraně práv a svobod národnostních

menšin; Zákon o občanských průkazech

Slovensko CETS 108 (1/1/2001)

Směrnice č. 95(46)

(1/5/2004)

Zákon o státních statistikách ze dne 29.

listopadu 2001

Zákon č. 428/2002 o ochraně osobních údajů Zákon č. 460/1992 Sb., Ústava; Zákon č. 40/1964

Sb., Občanský zákoník; Zákon č. 300/2005 Sb.,

Trestní zákoník

Slovinsko CETS 108 (1/9/1994)

Směrnice č. 95(46)

(6/7/2000)

Slovinský zákon o statistikách č. 45/95 Sb. z

9/2001

Zákon o ochraně osobních údajů (zveřejněn

ve Slovinské sbírce zákona pod č. 59/1999;

vstoupil v platnost 07.08.1999), novelizován v

07/2001 (č. 57/2001) a nahrazen novým

zákonem o ochraně osobních údajů v

01/2005

Zákon upravující sčítání lidu, bytů a domů (OJ RS

66/2000 ze dne 26/2001)

Švédsko CETS 108 (1/10/1985)

Směrnice č. 95(46)

(3/9/1998)

Zákon o veřejných statistikách byl vyhlášen

dnem 15. března 2001.

Zákon o osobních datech (SFS 1998:204) ze

dne 29.4.98 a Nařízení SFS č. 1998:1191 ze

dne 03.09.98

Švýcarsko CETS 108 (1/2/1998) Zákon o federální statistice (LSF) Článek 13, odst. 2 Federální ústavy ze dne

18. dubna 1999 (Cst.), článek 28 švýcarského

občanského zákoníku ze dne 10. prosince

1907; Federální zákon o ochraně údajů (LPD)

ze dne 19. června 1992, prováděcí Nařízení

federálního zákona o ochraně údajů (OLPD)

ze dne 14. června 1993

Článek č. 28 a dal. Občanského zákoníku; Čl. 7 a

dal. Vyhlášky o statistických údajích; Federální

zákon o sčítání lidu ze dne 22. června 2007;

Federální nařízení o sčítání lidu ze dne 19. prosince

2008; Zákon o slaďování rejstříku obyvatel s dalšími

veřejnými registry obyvatel ze dne 23.června 2006

(LHR); Nařízení vlády o harmonizaci registrů ze dne

21. listopadu 2007 (OHR); Čl. 10 Nařízení o

organizaci federálních statistik ze dne 30. června

1993; Čl. 7 a dal. Nařízení o sběru federálních

statistických údajů ze dne 30. června 1993

Makedonie CETS 108 (1/7/2006) Zákon o státních statistikách, jenž byl přijat

makedonským parlamentem a vyhlášen ve

sbírce zákonů

pod číslem 54/97

Zákon č. 07-378/1 o ochraně osobních údajů

ze dne 25. ledna 2005, publikován ve Sbírce

zákonů pod číslem 12/94

Zákon o sčítání lidu, bytů a domů republiky

Makedonie v roce 2001 (Ve sbírce zákonů vydán

pod číslem 16/ 2001, novely byly publikovány pod

čísly 37/2001, 70/2001 a 43/2002).

Ukrajina CETS 108 nebyla

ratifikována

Zákon o státních statistikách Zákon o informacích, jiných zákonech a dalších

právních normách upravujících oblasti statistiky,

informací a využívání výpočetní techniky, o

vědeckých a technických činnostech a státních

normách v těchto oblastech

Ústava

2.2 Situace v oblasti etnické, náboženské a jazykové příslušnosti

Článek č. 6, CETS 108 definuje „zvláštní kategorie údajů”, kdy podmínky pro jejich

shromažďování jsou předmětem „vhodných ochranných opatření“:

„Osobní údaje, které odhalují rasový původ, politické názory nebo náboženské či jiné

přesvědčení, jakož i údaje týkaj.c. se zdravotního stavu nebo sexuálního života, nesmějí být

automaticky shromažďovány, pokud vnitrostátní právo nestanoví vhodná ochranná opatření.

Totéž se vztahuje na osobní údaje týkaj.c. se odsouzení za trestný čin.“

Směrnice č. 95/46/EC je ještě více restriktivní, článkem č. 8 ukládá zákaz na základě principu

zpracování „zvláštních kategorií údajů“:

Členské státy zakáží zpracování osobních údajů, které odhalují rasový či etnický původ,

politické názory, náboženské nebo filozofické přesvědčení, odborovou příslušnost, jakož i

zpracování údajů týkaj.c.ch se zdraví a sexuálního života.“

Nicméně takové zákazy jsou zmírňovány výjimkami či osvobozeními, které se nakonec

rovnají podmínečnému svolení (Simon, 2007). Skutečný význam ustanovení týkaj.c.ch se

„zvláštních kategorií údajů“ je takový, že existuje zvláštní identifikace údajů, jež odhalují

„rasový původ“ nebo „náboženské vyznání“ a dle CETS 108 má být jejich poskytování

předmětem zavedení systému poskytujícího vhodná ochranná opatření (ta musí být

definována každou ze signatářských zemí). Nejasnost ohledně zaručení těchto opatření je

částečně objasněna v zemích, na které se vztahuje Směrnice č. 95, jež stanovuje taxativní

výčet výjimek.

Interpretace následků tohoto relativního zákazu se v každé zemí liší. Například v odpovědích

z Německa a Švédska bylo zdůrazněno, že je možný sběr dat o etnickém původu v rámci

zákona na ochranu osobních údajů. Itálie sama sebe vidí v jiné poloze vzhledem k případu

provincie Bolzano, kde platí zvláštní režim (Prezidentský dekret č. 752/1976). V tomto

regionu (a nikoliv pouze v něm) jsou shromažďovány údaje o etnickém a jazykovém původu,

nejen pro účely sčítání lidu, ale i pro využití správními orgány. Jak je patrné z textu, Směrnice

č. 95 nezakazuje tento druh shromažďování údajů, nicméně je limitován př.slušnými právními

ustanoveními.

Odpověď z Finska jasně ukazuje, za jakých podmínek je možné shromažďovat údaje o

etnickém původu, což ovšem neznamená, že se jedná pouze o aktuální sběr dat, s výjimkou

žadatelů o azyl a organizaci laponských parlamentních voleb (4.kapitola, zákona č. 974/1995

o parlamentu Sámů). Podobná ustanovení nalezneme v Maďarsku, kde je v rámci

komunálních voleb využíván seznam voličů z řad národnostních menšin.

Registry voličů v Maďarsku:

„V době komunálních voleb je vytvořen registr voličů z řad menšin. Menšiny, vyjmenované

dále, jsou uvedené v zákoně a mohou být uvedeny v registru voličů: Bulhaři, Romové,

Řekové, Chorvati, Poláci, Němci, Arméni, Rumuni, Rusíni, Srbové, Slováci, Slovinci a

Ukrajinci. Přihlášení se do registru voličů z řad národnostních menšin je dobrovolné. Tento

registr je po volbách zničen.“

Další kritérium je zmíněno v odpovědi z Finska a to „nezbytnost”, což může nebo nemusí

odůvodňovat shromažďování citlivých údajů. Jak je patrné z níže uvedeného citátu, bude na

ombudsmanovi pro ochranu osobních údajů, aby odhadl míru osobního prospěchu při

DH-MIN(2009)002rev

 21

překračování zákazu o shromažďování citlivých údajů a v případě osobních spisů posoudil,

zda je možné dokázat osobní prospěch.

Příklad požadavku „nezbytnosti” poskytnutý Finskem:

Podle oddílu 3 (požadavek „nezbytnosti”) je zaměstnavatel oprávněn zpracovávat osobní

údaje vztahující se přímo k pracovně-právnímu vztahu. […] Nebudou povoleny jakékoliv

výjimky z požadavku „nezbytnosti” – ani se souhlasem zaměstnance. Podle vyjádření

ombudsmana pro ochranu osobních údajů nesplňuje shromažďování údajů týkaj.c.ch se

národnostního nebo etnického původu požadavek „nezbytnosti” a „nediskriminace” v oblasti

zaměstnanosti. Poskytování údajů týkaj.c. se národnosti je nezbytné pro účely kontroly

pracovních povolení pro zaměstnance.

Případ České republiky je ještě složitější. Zatímco přijetím Směrnice č. 95 byl zopakován

zákaz uvádění „citlivých“ údajů, Česká republika v rámci provádění sčítání lidu

zaznamenávala údaje týkaj.c. se národnostní a náboženské příslušnosti. Jedná se o výjimku

specifickou pro sčítání lidu, v ostatních statistikách (týkaj.c.ch se vzdělání, zaměstnání nebo

soudních spisů) nejsou tyto údaje uchovávány.

A konečně Slovensko rozlišuje mezi etnickou příslušností, jež představuje citlivý údaj, a

rasou a náboženstvím, jež nejsou považovány za citlivé. Toto rozlišení z našeho pohledu

čerpá inspiraci v právních normách – hlavně v ústavě a zákonech týkaj.c.ch se národnostních

menšin.

Interpretace citlivých údajů, Slovensko:

„Příslušnost k národnostní nebo etnické menšině nevytváří zvláštní kategorii osobních údajů

(citlivých dat) a má čistě deklarativní charakter. Nicméně údaje související s rasovou a

náboženskou příslušností jsou automaticky považované za citlivé údaje, a proto by mělo

jejich zpracovávání podléhat zákazu na základě zákona, ovšem s určitými výjimkami (§8,

odst. 1, §9, odst. 1, zákona č. 428/2002 Sb. a dalších ustanovení, ve znění pozdějších

předpisů.”

2.3 Oprávněnost a použití shromažďovaných údajů

Státy, které neshromažďují údaje objasňující etnickou, náboženskou a jazykovou příslušnost,

většinou uvádějí základy legislativní úpravy zákazu a zdůrazňují, že neexistuje politický nebo

morální motiv pro ospravedlnění shromažďování takových údajů. Z jejich pohledu ani boj

s diskriminací ani ochrana menšin neposkytuje oprávnění ke sběru tohoto druhu dat.

Nicméně státy shromažďující výše uvedené údaje (v rámci tohoto výzkumu jich byla většina)

upozorňují na specifické potřeby vymezené buď ústavou nebo závazky spojenými s realizací

konkrétních politik.

Litva:

Statistické údaje o struktuře obyvatelstva podle národnosti jsou shromažďovány na základě

Usnesení vlády republiky Litva č. 907 ze dne 19. září 2006 o přijetí národního antidiskriminačního

programu na léta 2006-2008.

Etnické údaje jsou shromažďovány za účelem realizace vládních politik vůči národnostním

menšinám.

Finsko: Oddíl 25 zákona o parlamentu Sámů (č.1279/2002) obsahuje zvláštní ustanovení o

důvěrnosti seznamu voličů a dokumentů vztahujících se k vypracování seznamu voličů, jež

obsahují údaje o etnickém původu osob.

DH-MIN(2009)002rev

 22

Závěr

Kontrola shromažďování údajů o etnické, náboženské a jazykové příslušnosti má nepochybný

klíčový význam při boji s diskriminací a ochraně národnostních menšin. ECRI zdůrazňuje, že

je „těžké rozvíjet a efektivně realizovat politiky … bez kvalitních údajů” a doporučuje

shromažďovat údaje „v souladu s legislativou EU, nařízeními a doporučeními o ochraně

osobních údajů a ochraně soukromí a pokud je to vhodné i údajů, jež napomáhají posuzovat a

vyhodnocovat situaci a zkušenosti skupin osob, jež se snadno stávají terčem rasismu,

xenofobie, antisemitismu a netolerance.“ V konkrétní oblasti ochrany národnostních menšin,

jíž pokrýv. Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin, a jejímž garantem je právě

Výbor, je možné určit několik klíčových momentů pro sběr dat, které jsou nezbytné pro

statistické využití. V Rámcové úmluvě existují články, které přímo či nepřímo odkazují na

využití statistických nebo č.selných údajů (čísla, procenta, podíly atd.). V dokumentu

popisujícím dodržování základních práv menšin rozlišuje J. Schokkenbroek, jenž byl v té

době ředitelem Sekce pro lidská práva a politický rozvoj, mezi dvěma kategoriemi závazků

uložených Úmluvou:9 „negativními povinnostmi“ vztahujícími se k ochraně univerzálních

práv a „povinnostmi týkaj.c.mi se konkrétních cílů.“ Podle Schokkenbroeka není využití

statistik rozhodující pro splnění první kategorie povinností, zatímco uznání závazků z druhé

kategorie nezbytně předpokládá využití kvantitativních údajů.

Při čtení Rámcové úmluvy narazíme na fakt, že článek č.4, jenž se týk. rovnosti před zákonem

a rozličných oblastí života společnosti, je nutně založen na statistikách odrážejících situaci

menšin v těchto oblastech. Hlavní myšlenky obsažené v článku č. 15, týkaj.c.m se „efektivní

účasti” osob náležejících k menšinám a článku č. 12, odst. 3, o rovných příležitostech v oblasti

vzdělávání, jsou podobné. Konkrétněji, článek č. 10, odst.2 , článek č. 11, odst.3 a článek č. 14,

odst. 2 odkazují na pojem: oblasti obývan. „velkým množstvím“ osob náležejícím

k národnostní menšině, což je možné dokázat pouze z kvantitativního hlediska. To v sobě

zahrnuje definici nejen toho, co je „podstatné,“ ale také možnost zjištění existence významných

čísel prostřednictvím sčítání osob náležejícím k národnostním menšinám.

Ať již ve formě dohledu nad zachováváním práv menšin v praxi nebo zohledněním měřítek

týkaj.c.ch se příslušníků národnostních menšin, ochrana národnostních menšin objektivně

vyžaduje citlivé zacházení s údaji popisujícími příslušné menšiny. Takové statistické údaje jsou

shromažďovány v zemích Rady Evropy zcela odlišně. V mnoha zemích zkrátka není etnická,

náboženská a jazyková příslušnost uvedena ve veřejných zdrojích informujících o obyvatelstvu

(ani ve sčítání lidu, ani v registrech obyvatelstva). V zemích, kde dochází k takovémuto

shromažďování údajů, není plně zaručeno jejich využití v souladu s Rámcovou úmluvou.

Demografický popis menšin je obvykle zveřejňován tak, aby nepodněcoval k vyvozování

soudů o menšinách v oblasti jejich zapojení do vzdělávacího, pracovně-právního a politického

systému nebo k jejich geografické segregaci.

Dotazníky zahrnuté v této studii umožňují identifikovat řadu „příkladů dobré praxe,” založených

na mnoha zkušenostech. Tyto příklady dobré praxe netvoří systematický celek. Musely by být

totiž navrženy jiné a více konkrétní prostředky pro zpracovávání údajů a jejich interpretaci.

1) V souladu s článkem č. 3 Rámcové úmluvy a jednotnými názory mezinárodních

lidsko-právních institucí, musejí být učiněny kroky k zajištění toho, aby lidé měli při

shromažďování statistických údajů možnost svobodně oznámit svoji příslušnost k určité

Schokkenbroek, J. (2000): : „Jaký druh informací potř ebujeme pro monitoring uplatň ování základních práv

menšin? Zkušenost Rady Evropy.“ Projev pronesený na “Konferenci o statistice, rozvoji a lidských právech,”

Montreux, ISI, IAOS. Ke stažení na: www.portal-stat.admin.ch/iaos2000/schokkenbroek_final_paper.doc

DH-MIN(2009)002rev

 23

menšině. Odpovědi na otázky týkaj.c. se etnické a náboženské příslušnosti by proto měly

být při sčítání lidu dobrovolné a měly by být vyjmenovány ve formuláři. Dotazníky by

měly být dostupné v jazycích nejvíce použ.vaných v příslušném státě.

Uvádění jazykové příslušnosti se zdá být méně využívané, ačkoliv může být použité také

pro určení etnicity a nevhodné účely jdoucí proti právům národnostních menšin.

Vhodnost kladení otázek týkaj.c.ch se jazyka by měla být prodiskutována se zástupci

občanské společnosti, zvláště s organizacemi zastupujícími menšiny.

2) Shromažďování údajů o etnické a náboženské příslušnosti by mělo splňovat jasně

definované cíle vztahující se k boji proti diskriminaci a k ochraně menšin. Tyto cíle by

měly být popsány v legislativě a př.slušných politikách a měly by být zejména upřesněny

pro účely sčítání lidu.

3) Otázky by měly být formulované jako “otevřené” (bez výčtu možností, jak odpovědět)

nebo “uzavřené” (se seznamem kategorií, jež je možné zaškrtnout), ale je důležité

umožnit lidem uvést několik odpovědí, aby mohli vyjádřit mnohočetnou příslušnost.

Třídění podle mnohočetných odpovědí musí splňovat jasnou metodiku a musí být

v souladu s definovanými cíli.

4) Rozdíl mezi statistickými údaji a záznamy obsahujícími osobní údaje musí být přísně

dodržován. Opatření zajišťující, že údaje byly poskytnuty anonymně, musejí být

založená na protokolu vydaném úřadem na ochranu osobních údajů. Zvláště policejní

záznamy nesmějí obsahovat citlivé údaje, jež by stigmatizovaly menšiny.

5) Údaje týkaj.c. se etnické, náboženské a jazykové příslušnosti mohou být

shromažďovány až po konzultacích se širokou veřejností, zahrnujíc zástupce občanské

společnosti. Pokud jsou definovány kategorie menšin, měla by existovat snaha o

používání terminologie, která podléhá širokému konsensu.

Literatura, zdroje

Council of Europe (2000), « Roma and statistics », MG-S-ROM (2000) 13.

Haug W., Courbage Y. et Compton P. (Ed.) (1998) Les caracteristiques demographiques des minorites

nationales dans certains Etats europeens, Strasbourg, Conseil de l’Europe (Etudes demographiques, n° 30).

Kriszan A. (Ed.) (2001) Ethnic monitoring and data protection: the European context, Budapest, CEU

Press – INDOK

Makkonen T. (2007) Measuring discrimination: Data collection and EU Equality Law, report for the

European Network of Legal Experts in the non-discrimination field, Luxembourg, European Commission.

Makkonen T. (2007) European handbook on equality data, European Commission, DG Employment,

Social Affairs and Equal Opportunities, Luxembourg.

Rallu J-L., Piche V. et Simon P. (2004) « Demographie et ethnicite: une relation ambigue », in

Demographie : analyse et synthese (Vol VI: Population et societe), Caselli G., Vallin J. et Wunsch G.

(Ed.), Paris, INED-PUF, 2004, p.481-516.

Schokkenbroek J. (2000) “What kind of information do we need for monitoring the implementation of

fundamental rights of minorities? A Council of Europe experience”, paper presented at the Conference

“Statistics, Development and Human Rights”, Montreux, ISI, IAOS. www.portalstat.

admin.ch/iaos2000/schokkenbroek_final_paper.doc

Simon P. (2007) « Statistiques ethniques » et protection des donnees dans les pays du Conseil de

l’Europe, Strasbourg, ECRI, Conseil de l’Europe.

No comments so far!
Leave a Comment


Prágai Magyar közösségi portál
Ön a Prágai magyar portál oldalain van.
ADY ENDRE DIÁKKÖR Ryťířská 27 Praha 1 110 00
Balassi Intézet Prágai magyar kulturális intézet
Budapest étterem Slezská 909/86 130 00 Praha 3 +420 602 221 323
Coexistentia - Együttélés Politikai Mozgalom
CSMMSZ Cseh- és Morvaországi Magyarok Szövetsége
CSMOT Csehországi Magyar Orvosok Társasága tel: +420/724/086566
GÖRGEY ARTÚR TÁRSASÁG Rez 45 Husinec Rez CZ 250 68 Telefon: + 420 220 940 190 + 420 266 172 073
Iglice egylet Spolek Iglice Egylet, Slunečnicová 2975/3, Praha 10, 106 00 tel: 604 456 604 (Serédi László)
Közép-Európai Tanulmányok Tanszék Katedra středoevropských studií Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze náměstí Jana Palacha 2 116 38 Praha 1 tel.: +420 221 619 819
Mille-Domi Dům národnostních menšin – Praha II. emelet Vocelova602/3 120 00 Praha 2
Nyitnikék
Magyar Köztársaság Prágai Nagykövetség Pod Hradbami 17, Praha 6-Střešovice +(420)-220-317-200
PRÁGAI REFORMÁTUS MISSZIÓI GYÜLEKEZET Prága 1, Klimentská ulice 18
Pszicho-klub